MOJE TERAPIE VS KLASICKÁ PSYCHOLOGIE
JAKÝ JE V TOM ROZDÍL?
Často se mě lidé ptají, čím se moje práce liší a zda je vhodnější než klasická psychologie.
Možná na 1. pohled vypadají obě metody podobně (samozřejmě bez hodnocení požadovaného vzdělání) ALE jde o jiný pohled a jinou cestu.
Ne o to, že jedna metoda je lepší než druhá. Každý člověk potřebuje v určité fázi svého života prostě něco jiného🙏❤️.
Moje terapie směřuje pozornost nejdřívě "do těla"
pro "uzdravující změnu" nepotřebuji analýzu, nezačínám hledáním příčiny ani nezdůrazňuji pozitivní myšlení. Nejdříve musí tělo zažít stav, který umožňuje vůbec vnímat nový přístup a to je: Jsem v bezpečí.
"Jaké to je právě teď v těle? Kde cítíte napětí anebo neklid?"
Klasická psychologie pracuje
v 1. případě s "hlavou"
řeší příběh, mapuje souvislosti a důsledky, analyzuje myšlenky a chování...
Klasická otázka bývá např.:
"Co se vám děje? Co si o tom myslíte? Jak tomu rozumíte?"
Když tělo konečně pozná bezpečí…
Nejdříve musí tělo zažít stav, který umožňuje vůbec vnímat nový přístup a to je: JSEM V BEZPEČÍ.
Když prožijeme intenzivní emocionální situaci - přijde na ni reakce (trauma). Naše tělo si často zapamatuje, že svět není bezpečné místo. A i když rozum ví, že nebezpečí už pominulo, nervový systém může dál reagovat, jako by hrozba byla stále přítomná.
Právě proto nestačí všechno jen pochopit hlavou - je potřeba pracovat a dopřát prostor také doznění, vybití anebo pochopení toho, co se odehrává právě v těle. Uznat všechny emoce, dovolit si projevit fyzické reakce těla a mít proto bezpečný a přijímající prostor je základem společný úspěchů.
Ve své práci proto využívám techniky, které pomáhají nervovému systému vracet se zpět do rovnováhy. Patří mezi ně například:
👉 ventilace zahlcujících emocí
👉 uvolňování emočního napětí uloženého v těle
👉 porozumění tomu, jak se trauma může projevovat prostřednictvím tělesných symptomů
👉 koregulace – tedy možnost zažít klid a bezpečí v přítomnosti druhého člověka
👉 pendulace – jemné přecházení mezi náročnými a příjemnými prožitky
👉 titrace – postupné otevírání pouze tak velkých částí příběhu, které je nervový systém schopen bezpečně zvládnout.
🌸❤️🌸 Můj přístup vychází z principů práce Petera A. Levina, Somatic Experiencing®, Kraniosakrální biodynamiky i Krizové intervence.
PŘESTAT BOJOVAT SÁM SE SEBOU...
Právě ve chvíli, kdy tělo začne opakovaně zažívat bezpečí, podporu, klid a přijetí, nervový systém získává novou zkušenost.
Mozek postupně vytváří nové neuronové spoje, staré obranné mechanismy už nemusí být stále aktivní a organismus se může začít vracet k přirozené rovnováze.
...DOVOLIT SI UZDRAVIT SE.
Uzdravení pak není výsledkem boje se sebou samými. Je výsledkem toho, že tělo konečně dostane možnost poznat, jaké to je nebýt neustále ve střehu. A právě v tom vidím největší sílu své práce.
Ne proto, že bych chtěla něco "opravovat".
Ale proto, že věřím, že každý člověk si v sobě už od začátku nese schopnost uzdravení. Někdy jen potřebuje bezpečný prostor, ve kterém si na ni může znovu vzpomenout.
